Červenec. Pro někoho měsíc válení u vody s vychlazeným nápojem, pro nás čtyři týdny čistého masochismu. Na řece Moravě v Kojetíně totiž právě proběhlo tvrdé sportovní soustředění. Náš hlavní cíl? Vyladit formu na blížící se závody na krátkých tratích v Račicích.
Ty totiž nebudou jen tak ledajaké. Půjde o hodně – o nominaci na Závod olympijských nadějí (OHN), který se letos koná na bratislavském Zemníku. Dostat se tam je asi tak jednoduché jako vyhrát ve sportce a to ještě dvakrát po sobě. Za Českou republiku se nominují vždy pouze dva nejlepší závodníci z každé disciplíny. A proto jsme dřeli, třífázově, ráno, dopoledne i odpoledne.
Abychom ale na tu dřinu nebyli sami, přidala se k nám na letní soustředění i skupina našich nejmladších závodníků – benjamínci. Kojetínská loděnice ožila tak, že to u nás rázem vypadalo jako na Václavském náměstí. Kromě domácích borců zde totiž paralelně probíhal příměstský tábor a do toho všeho dorazil ještě olomoucký oddíl, který si do Kojetína přijel, stejně jako my, vyladit formu na vrchol sezóny v podobě Mistrovství ČR.
Skupinu benjamínků navíc doprovodili i někteří rodiče, kteří si v našem krásném areálu u vody udělali takové malé letní prázdniny. A zatímco starší závodníci potili krev, oni si užívali pohodu u večerního opékání špekáčků nebo při sjíždění Moravy s dětmi na cestovních kánoích. Náš areál zasazený do krásného kojetínského prostředí tak v červenci nabídl naprosto všechno. S kupou dětí, všudypřítomnou zábavou, ale i tou nefalšovanou dřinou se stal doslova vysněným prázdninovým místem.
Ale zpět k našim starším a zmučeným borcům. Jaký vliv má měsíc takovéto tortury na lidskou psychiku? Udělali jsme menší sondu do vyčerpaných duší našich závodníků. Tady jsou jejich bezprostřední dojmy:
Zatímco obyčejný smrtelník řeší, co si dá k obědu, Oscar Šrámek měl na soustředění úplně jiné existenční problémy. Na otázku, co pro něj bylo absolutně nejtěžší, odpověděl bez zaváhání: „Vstát z postele.“
Nutno dodat, že jeho ranní letargie padla na úrodnou půdu u Aleše Hřebla. Ten si pochvaloval, že na jinak brutálně těžkém kempu bylo lehké snad jediné – „Předjet Oscara.“, zavtikoval Aleš.
Tréninky na Moravě měly i svá další specifika. Martin Chovanec by mohl vyprávět. Jeho největším nepřítelem nebyly litry potu, najeté kilometry nebo vlny, ale lokální fauna: „Nejméně se mi líbil jeden velice specifický létající, kousající hmyz, který mě na každém tréninku nenechal ani minutu v klidu.“ Kro ví, možná šlo o tajnou trenérskou zbraň na zrychlení tempa. Štěpán Hirsch měl naopak plné ruce (i nohy) práce se suchozemskou částí kanoistiky – jeho největší komplikací bylo „naučit se přeběhy“ prohlásil Štěpán, který však Hirschovic geny nezapře a stejně jako jeho šikovní bratři zvládl i Štěpán za krátkou dobu zvládnou přeběhy skvěle.
Jaromíra Němečka prý na soustředění potkalo hned několik sportovních neštěstí. To absolutně nejhorší? „Když jsem ujel celé skupině i trenérovi na motorovém člunu a pak jsem byl pokárán, že jsem moc rychlý.“ Tomu se říká trpět za úspěch.
Královnou taktiky se stala Anna Řihošková. Ta v rámci simulovaných závodů na trati 200 metrů vytáhla tajné eso z rukávu – to však neprozradíme. „Taktika mi pomohla, nakopla mě a závod jsem vyhrála proti juniorovi Oscarovi, který jinak patří mezi deset nejlepších dvoustovkářů v ČR!“ (Ano, to je přesně ten Oscar, co nemohl vstát z postele).
Abychom ale jen nevtipkovali, soustředění přineslo i hlubší momenty. Daniela Chovancová to shrnula za všechny bojovníky: „Soustředění mi dalo motivaci na nový začátek po mé nemoci a naději pro nominaci na OHN. Získala jsem větší odolnost a vůli. A díky části, na kterou jsem se připojila na Hracholusky společně s Plzní, mi to dalo i nové přátele a zážitky.“, prohlásila Daniela, plně motivovaná podat svůj nejlepší výkon po dlouhé zdravotní pauze.
A s jakými ambicemi tedy odjíždíme na Mistrovství ČR do Račic? Dominik Hošek to vystihl s odzbrojující upřímností. Jeho hlavní cíl? „Dojet do cíle.“
My pevně věříme, že do cíle dojedou všichni, a to pokud možno v rekordním čase. Z výše uvedených rozhovorů je jasné, že forma našich závodníků prostě musí být vyladěna k dokonalosti, podpořená taktikou, útěky před hmyzem i nahánějícím motorovým člunem s rozčíleným trenérem.
Teď už nám zbývá jediné – prodat svou dřinu na závodech MČR a do Kojetína přivést co nejvíce nominací na OHN!
